JOSEF HOFFMANN

Raná léta

Dlouhý život Josefa Hoffmanna trval více než osm desetiletí, z nichž nejméně šest byl umělecky činný. Žil a pracoval v pěti politických systémech a dodnes ovlivnil stovky designérů. Co se týká jeho návrhů, zůstal vždy věrný svým vysokým standardům.

Ale kdo byl tento dobře oblečený muž s knírkem a cvikrem?

Josef Hoffmann byl architekt a „univerzální designér“ – tomuto pojmu každopádně dostál. Byl inovátorem, byl si vědom tradice, a byl – jak bychom ho dnes mohli nazvat – „podnikatelem“ své doby.

Hoffmann se jako občan monarchie narodil do relativně stabilního „světa včerejška“ a své mládí prožil v Pirnitzu, dnešní Brtnici v České republice. Rodný dům, který později přestavěl na letní sídlo, je dodnes zachován, a lze jej navštívit jako muzeum.

Když mu bylo téměř deset let, cesta ho zavedla do Brna na gymnázium. Hoffmann byl traumatizován autoritářským školským systémem, ale brzy se začal zajímat o umění a architekturu. Po rodinných sporech přešel v 19 letech na stavební katedru Císařsko-královské vyšší německé státní průmyslové školy, kde také odmaturoval.

Po roce stavební stáže ve Würzburgu zahájil ve 22 letech studia na Akademii výtvarných umění ve Vídni, a tím i svůj nový život. V této metropoli rakousko-uherské říše se mělo vše změnit – Vídeň byla tepajícím městem, které se rozhodlo nahradit své opevnění a městské hradby vzdělávacími institucemi, muzei, divadly a administrativními budovami.

Hoffmannovo studium bylo klasicky přizpůsobeno vysokým standardům dokonalosti, které projekt výstavby Ringstraße požadoval – v duchu zpracování a realizace historických stylů. Jeho profesor Carl Freiherr von Hasenauer byl jedním z nejvýznamnějších a nejvyhledávanějších architektů této monumentální okružní třídy. Dva roky po Hoffmannově nástupu na Akademii Hasenauer zemřel a na jeho místo nastoupil Otto Wagner.

Profesor Otto Wagner

který se stal Hoffmannovým mentorem a intelektuálním vzorem, byl největším inovátorem a průkopníkem ve Vídni. Projekty výstavby městské podzemní dráhy, regulace řeky Vídně, výstavby bytových domů a samozřejmě v neposlední řadě slavné Poštovní spořitelny si právem vysloužil titul „otec moderny“.

Mezi jeho žáky a obdivovatele patřili kromě Hoffmanna Adolf Loos, Joseph Maria Olbrich, Max Fabiani a Rudolph M. Schindler. Wagner stavěl do popředí funkci, forma jí byla podřízena. To platilo jak pro jeho architektonické návrhy, tak pro všechny objekty, které navrhl – v plném souladu s heslem „FORM FOLLOWS FUNCTION“.

Tento princip měl pravděpodobně dlouhotrvající vliv i na Hoffmanna a Wagnerovy vlivy můžeme rozeznat v mnoha jím navržených objektech: redukované návrhy, ploché dekorativní prvky a vysoká míra funkčnosti a jednoduchosti.

Krátce nato sen pokračoval. Belgický průmyslník Adolphe Stoclet si chtěl nechat postavit impozantní vilu na Hohe Warte v 19. vídeňském obvodu – nemovitost už byla koupena, ale z rodinných důvodů byl Stoclet donucen vrátit se do Bruselu. Dodnes dochovaný Palác Stoclet tedy nakonec nebyl postaven ve Vídni, ale na Avenur de Tervueren v Bruselu.

Finanční prostředky rodiny Stocletů umožnily Hoffmannovi plánovat dům ještě náročněji, luxusněji a znamenitěji než jinde. Kdyby se Fritz Waerndorfer nedohodl na provedení stavby a vybavení za paušální částku 500 000 korun, měl by nejen Hoffmann, ale celá Wiener Werkstätte menší potíže. Projekt Paláce Stoclet totiž tuto částku téměř trojnásobně překročil.

Pozdní léta

V období po osvobození Rakouska získal Hoffmann post člena představenstva a dozorčí rady Österreichische Werkstätten, organizace, která vznikla ze „Spolku uměleckých řemesel“ z dob nacionálního socialismu. Měl tak zase přístup k organizační struktuře, která mu umožnila pracovat tak, jak byl zvyklý.

Kromě toho pracoval zase pro magistrát ve Vídni, stavěl obytné komplexy a plánoval některé nerealizované soukromé obytné domy.

Od roku 1950 získal Hoffmann Velkou rakouskou státní cenu a několik dalších mezinárodních uznání a ocenění. Stal se komisařem bienále, nějakou dobu byl předsedou vídeňské Secese a spolupracoval s výrobci jako Augarten Porzellan, Backhausen a J. & L. Lobmeyr, z nichž všichni dodnes reprodukují mnohé z jeho pozoruhodných návrhů..

Rainald Franz uzavírá Hoffmannův podrobný životopis v katalogu výstavy následovně:

„Své 85. narozeniny slaví v Paláci Stoclet v Bruselu a krátce nato, 7. května 1956, umírá na mozkovou mrtvici ve Vídni. Josef Hoffmann je pochován v čestném hrobě navrženém Fritzem Wotrubou na vídeňském ústředním hřbitově.“

To je konec dlouhého života. Josef Hoffmann zůstal ikonou 20. století i po své smrti. MAK se nikdy neunaví ukazovat a zabývat se mimořádnými nápady, úspěchy a výkony tohoto výjimečného umělce. S ohledem na to se těšíme na Vaši návštěvu!