JOSEF HOFFMANN
1870–1956
„Jsou dva druhy umělců: ti, kteří něco racionálně budují a systematicky to rozvíjejí, a ti, kteří přicházejí s nápady – já jsem spíš pro nápady.“
(Josef Hoffmann, rozhovor RAVAG, 1923)
Raná léta
Dlouhý život Josefa Hoffmanna trval více než osm desetiletí, z nichž nejméně šest byl umělecky činný. Žil a pracoval v pěti politických systémech a dodnes ovlivnil stovky designérů. Co se týká jeho návrhů, zůstal vždy věrný svým vysokým standardům.
Ale kdo byl tento dobře oblečený muž s knírkem a cvikrem?
Josef Hoffmann byl architekt a „univerzální designér“ – tomuto pojmu každopádně dostál. Byl inovátorem, byl si vědom tradice, a byl – jak bychom ho dnes mohli nazvat – „podnikatelem“ své doby.
Hoffmann se jako občan monarchie narodil do relativně stabilního „světa včerejška“ a své mládí prožil v Pirnitzu, dnešní Brtnici v České republice. Rodný dům, který později přestavěl na letní sídlo, je dodnes zachován, a lze jej navštívit jako muzeum.
Když mu bylo téměř deset let, cesta ho zavedla do Brna na gymnázium. Hoffmann byl traumatizován autoritářským školským systémem, ale brzy se začal zajímat o umění a architekturu. Po rodinných sporech přešel v 19 letech na stavební katedru Císařsko-královské vyšší německé státní průmyslové školy, kde také odmaturoval.
Po roce stavební stáže ve Würzburgu zahájil ve 22 letech studia na Akademii výtvarných umění ve Vídni, a tím i svůj nový život. V této metropoli rakousko-uherské říše se mělo vše změnit – Vídeň byla tepajícím městem, které se rozhodlo nahradit své opevnění a městské hradby vzdělávacími institucemi, muzei, divadly a administrativními budovami.
Hoffmannovo studium bylo klasicky přizpůsobeno vysokým standardům dokonalosti, které projekt výstavby Ringstraße požadoval – v duchu zpracování a realizace historických stylů. Jeho profesor Carl Freiherr von Hasenauer byl jedním z nejvýznamnějších a nejvyhledávanějších architektů této monumentální okružní třídy. Dva roky po Hoffmannově nástupu na Akademii Hasenauer zemřel a na jeho místo nastoupil Otto Wagner.
Profesor Otto Wagner
který se stal Hoffmannovým mentorem a intelektuálním vzorem, byl největším inovátorem a průkopníkem ve Vídni. Projekty výstavby městské podzemní dráhy, regulace řeky Vídně, výstavby bytových domů a samozřejmě v neposlední řadě slavné Poštovní spořitelny si právem vysloužil titul „otec moderny“.
Mezi jeho žáky a obdivovatele patřili kromě Hoffmanna Adolf Loos, Joseph Maria Olbrich, Max Fabiani a Rudolph M. Schindler. Wagner stavěl do popředí funkci, forma jí byla podřízena. To platilo jak pro jeho architektonické návrhy, tak pro všechny objekty, které navrhl – v plném souladu s heslem „FORM FOLLOWS FUNCTION“.
Tento princip měl pravděpodobně dlouhotrvající vliv i na Hoffmanna a Wagnerovy vlivy můžeme rozeznat v mnoha jím navržených objektech: redukované návrhy, ploché dekorativní prvky a vysoká míra funkčnosti a jednoduchosti.
JH, stůl v obývacím pokoji domu doktora Hermanna a Lydy Wittgensteinových, Wiener Werkstätte, 1905 © MAK/Georg Mayer
JH, stůl v obývacím pokoji domu doktora Hermanna a Lydy Wittgensteinových, Wiener Werkstätte, 1905 © MAK/Georg Mayer
JH, stůl v obývacím pokoji bytu doktora Salzera, 1902 © Wolfgang Woessner/MAK
JH, stůl v obývacím pokoji bytu doktora Salzera, 1902 © Wolfgang Woessner/MAK
JH, dóza na pepř a papriku, Wiener Werkstätte, 1903 © MAK/Katrin Wißkirchen
JH, dóza na pepř a papriku, Wiener Werkstätte, 1903 © MAK/Katrin Wißkirchen
JH, nástolec pro doktora Hermanna Wittgensteina, Wiener Werkstätte, 1905 © MAK/Katrin Wißkirchen
JH, nástolec pro doktora Hermanna Wittgensteina, Wiener Werkstätte, 1905 © MAK/Katrin Wißkirchen
JH, samovar z majetku doktora Hermanna a Lydy Wittgensteinových, Wiener Werkstätte, 1909 © MAK/Katrin Wißkirchen
JH, samovar z majetku doktora Hermanna a Lydy Wittgensteinových, Wiener Werkstätte, 1909 © MAK/Katrin Wißkirchen
JH, váza, vyrobena sklárnou Moser v Karlových Varech pro Wiener Werkstätte, 1923; mísa s nožkou, vyrobena pro Wiener Werkstätte výrobcem v Čechách, 1922 © MAK/Georg Mayer
JH, váza, vyrobena sklárnou Moser v Karlových Varech pro Wiener Werkstätte, 1923; mísa s nožkou, vyrobena pro Wiener Werkstätte výrobcem v Čechách, 1922 © MAK/Georg Mayer
JH, sklenice na víno ze série „Patrician“, 1917 © Peter Kainz/MAK
JH, sklenice na víno ze série „Patrician“, 1917 © Peter Kainz/MAK
JH, hodiny, 1904; květinový koš, 1906; stojan na květiny, 1905, všechny vyrobeny ve Wiener Werkstätte © Sammlung Dr. E. Ploil
JH, hodiny, 1904; květinový koš, 1906; stojan na květiny, 1905, všechny vyrobeny ve Wiener Werkstätte © Sammlung Dr. E. Ploil
Pokrok skrze krásu
je titul výstavy v Muzeu užitých umění (MAK), která je k vidění
od 15. prosince 2021 do 19. června 2022.
Tento příznačný titul byl programový i pro Hoffmannův přístup k designu – vše mělo být podle jeho cítění KRÁSNÉ, a cíl moderny – nový moderní člověk – byl vždy ve středu jeho zájmu.
„Instinktivně jsme chtěli ustoupit od kopírování starých stylů a skutečně přejít k formě navržené pro účel a krásu.“
(Josef Hoffmann, Autobiografie, 1948)
„Doufám, že i u nás přijde čas, kdy si tapety, nástropní malby, nábytek a předměty denní potřeby nebudeme moci objednat u prodejce, ale od umělce.“
Toto vyčteme v jeho článku „Architektura z ostrova Capri“ z roku 1897. A tak to vzniklo: V roce 1903 založil Hoffmann společně se svým přítelem, malířem Kolomanem Moserem, a investorem Fritzem Waerndorferem dílnu Wiener Werkstätte (WW). Roli Waerndorfera přitom nelze podceňovat, protože byl mnohem více než pouhým investorem – byl manažerem, prostředníkem, veřejným obhájcem tohoto hnutí, a dokonce i klientem.
„… CHCEME VYTVOŘIT VNITŘNÍ KONTAKT MEZI VEŘEJNOSTÍ, DESIGNÉRY A ŘEMESLNÍKY A VYTVOŘIT DOBRÉ, JEDNODUCHÉ PŘEDMĚTY PRO DOMÁCNOST. ZAČÍNÁME ÚČELEM, POUŽITELNOST JE NAŠÍ PRVNÍ PODMÍNKOU, NAŠE SÍLA TKVÍ V DOBRÝCH PROPORCÍCH A DOBRÉM VYUŽITÍ MATERIÁLŮ. VŠUDE, KDE TO BUDE MOŽNÉ, SE BUDEME SNAŽIT O DEKORACI, ALE NE Z DONUCENÍ A ZA KAŽDOU CENU ...“
(z pracovního programu Wiener Werkstätte, 1905)
V katalogu výstavy to Christian Witt-Dörring vyjádřil takto:
„WW znamená udržitelný, ručně vyrobený, identitu utvářející, místní produkt s prvky individuálního uměleckého vyjádření – hodnoty, které prosadilo anglické hnutí Arts & Crafts v 50. letech 19. století proti negativním dopadům průmyslové revoluce.“
Wiener Werkstätte byl klíčovým projektem Hoffmannova dlouhého života. Všechny jeho minulé i budoucí úspěchy a neúspěchy byly s touto značkou a její činností úzce spjaty.
Když Wiener Werkstätte po 29 letech od svého založení musela definitivně zavřít, znamenalo to zároveň konec éry, která byla navzdory Hoffmannovým opakovaným pokusům o záchranu nenávratně ztracena.
Hoffmann byl nejen profesorem na Uměleckoprůmyslové škole, na kterou byl v roce 1900 povolán, aby vyučoval „odbornou třídu pro architekturu“, ale i nezávislým architektem, podnikatelem, uměleckým ředitelem Wiener Werkstätte a vynálezcem interdisciplinární prezentace moderního umění.
Od roku 1900 byla tato nová podoba realizována ve výstavách Secese, Kunstschau, a později také v Rakouském muzeu umění a průmyslu (ÖMKI, dnes MAK). Vůbec poprvé byly předměty denní potřeby jako textilie, sklo, nábytek a celé interiéry brány jako rovnocenné klasickým uměleckým disciplínám, tedy sochařství a malbě.
Vzniklo tak široké pole působnosti, které bylo možné snadno kombinovat. Hoffmann najal nejtalentovanější studenty z Uměleckoprůmyslové školy a zajistil pro Wiener Werkstätte četné zakázky od vídeňské buržoazie – od příborů až po kompletní architektonická umělecká díla.
Toto plodné spojení uměleckých pracovníků a finančně silných klientů umožnilo financovat vlastní projekty, jako například slavný Kabaret „Netopýr“ (Cabaret Fledermaus).
Gesamtkunstwerk
Josef Hoffmann, ovlivněný secesionisty a duchem doby výstavby Ringstraße, usiloval o to, aby dobré a krásné umění prostoupilo všechny aspekty života a aby všechny umělecké disciplíny byly spojeny v jednom harmonickém celku. Tím pronikl do buržoazních sfér.
Tyto snahy jsou založeny na třech úvahách, volně převzatých od Hermanna Bahra, inspirovaných britským všestranným umělcem Williamem Morrisem, pařížským galeristou Siegfriedem Bingem a belgickým architektem Henrym van de Velde:
Řemeslníci by se měli stát umělci, umělci by se měli stát řemeslníky a všechny prvky prostoru spolu musí harmonicky souznít.
Wiener Werkstätte obdržela svou první zakázku již v roce 1904 a mohla uskutečnit svůj velký sen Gesamtkunstwerku. Sanatorium Westend v Purkersdorfu bylo postaveno podle plánů Josefa Hoffmanna na zakázku židovského průmyslníka Victora Zuckerkandla jako luxusní lázně kolem léčivého pramene.
Jasnost, radikální jednoduchost a kubické formy jsou parametry, které Josef Hoffmann rozvíjel společně s Kolomanem Moserem, od vnějšího pláště – ve spolupráci se stavební firmou Eduarda Asta – přes interiér až po nejmenší dekorativní a technické detaily této železobetonové stavby.
Krátce nato sen pokračoval. Belgický průmyslník Adolphe Stoclet si chtěl nechat postavit impozantní vilu na Hohe Warte v 19. vídeňském obvodu – nemovitost už byla koupena, ale z rodinných důvodů byl Stoclet donucen vrátit se do Bruselu. Dodnes dochovaný Palác Stoclet tedy nakonec nebyl postaven ve Vídni, ale na Avenur de Tervueren v Bruselu.
Krátce nato sen pokračoval. Belgický průmyslník Adolphe Stoclet si chtěl nechat postavit impozantní vilu na Hohe Warte v 19. vídeňském obvodu – nemovitost už byla koupena, ale z rodinných důvodů byl Stoclet donucen vrátit se do Bruselu. Dodnes dochovaný Palác Stoclet tedy nakonec nebyl postaven ve Vídni, ale na Avenur de Tervueren v Bruselu.
Finanční prostředky rodiny Stocletů umožnily Hoffmannovi plánovat dům ještě náročněji, luxusněji a znamenitěji než jinde. Kdyby se Fritz Waerndorfer nedohodl na provedení stavby a vybavení za paušální částku 500 000 korun, měl by nejen Hoffmann, ale celá Wiener Werkstätte menší potíže. Projekt Paláce Stoclet totiž tuto částku téměř trojnásobně překročil.
JH, Palác Stoclet, Brusel © Alan John Ainsworth
JH, Palác Stoclet, Brusel © Alan John Ainsworth
JH, Palác Stoclet, Obytná hala s arkýřem a kašnou, 1914, z časopisu Moderne Bauformen © MAK
JH, Palác Stoclet, Obytná hala s arkýřem a kašnou, 1914, z časopisu Moderne Bauformen © MAK
JH, hudební sál v Paláci Stoclet, 1914, z časopisu Moderne Bauformen © MAK
JH, hudební sál v Paláci Stoclet, 1914, z časopisu Moderne Bauformen © MAK
JH, jídelna v Paláci Stoclet, 1914, z časopisu Moderne Bauformen © MAK
JH, jídelna v Paláci Stoclet, 1914, z časopisu Moderne Bauformen © MAK
JH, snídaňová místnost v Paláci Stoclet, 1914, z časopisu Moderne Bauformen © MAK
JH, snídaňová místnost v Paláci Stoclet, 1914, z časopisu Moderne Bauformen © MAK
JH, dětský pokoj v Paláci Stoclet, 1914, z časopisu Moderne Bauformen © MAK
JH, dětský pokoj v Paláci Stoclet, 1914, z časopisu Moderne Bauformen © MAK
JH, ložnice rodičů v Paláci Stoclet, 1914, z časopisu Moderne Bauformen © MAK
JH, ložnice rodičů v Paláci Stoclet, 1914, z časopisu Moderne Bauformen © MAK
JH, Palác Stoclet, pohled na model a perspektiva zahrady, před létem 1906 © MAK
JH, Palác Stoclet, pohled na model a perspektiva zahrady, před létem 1906 © MAK
V roce 1907 přišel další velký projekt. Kabaret „Netopýr“ na rohu ulic Kärntner Straße a Johannesgasse byl převzat, upraven a vybaven podle plánů Wiener Werkstätte a jejích zakladatelů.
I zde bylo vše podřízeno jejich diktátu – interiér, nábytek, příbory, nádobí a k dokonalosti celkového konceptu jak obsahový, tak kulinářský program.
Kromě těchto tří výjimečných děl realizoval Josef Hoffmann velké množství „menších“ obytných domů, vil a přestaveb bytů.
JH, Vila Skywa-Primavesi, Vídeň, 1913 © MAK
JH, Vila Skywa-Primavesi, Vídeň, 1913 © MAK
JH, venkovský dům Primavesi ve Winkelsdorfu/Koutech nad Desnou, Morava, 1913/14, z časopisu Dekorative Kunst, München © MAK
JH, venkovský dům Primavesi ve Winkelsdorfu/Koutech nad Desnou, Morava, 1913/14, z časopisu Dekorative Kunst, München © MAK
JH, obytný dům Fritze Grohmanna, Würbenthal/Vrbno pod Pradědem (ČSR), 1920/21 © MAK
JH, obytný dům Fritze Grohmanna, Würbenthal/Vrbno pod Pradědem (ČSR), 1920/21 © MAK
JH, vila profesora Picklera, Budapešť, 1909 © MAK
JH, vila profesora Picklera, Budapešť, 1909 © MAK
JH, dvojdům Moser Moll na Hohe Warte, Vídeň, 1900/01, z časopisu Der Architekt 1908 © MAK
JH, dvojdům Moser Moll na Hohe Warte, Vídeň, 1900/01, z časopisu Der Architekt 1908 © MAK
JH, venkovský dům Eduarda Asta, Aue u Veldenu u Wörthersee, 1923/24 z časopisu Innendekoration, Darmstadt © MAK
JH, venkovský dům Eduarda Asta, Aue u Veldenu u Wörthersee, 1923/24 z časopisu Innendekoration, Darmstadt © MAK
JH, dvojdům ve vilové kolonii Kaasgraben 1912/13 © MAK
JH, dvojdům ve vilové kolonii Kaasgraben 1912/13 © MAK
JH, dům doktora Richarda Beer-Hofmanna, Vídeň, 1905/06 © MAK
JH, dům doktora Richarda Beer-Hofmanna, Vídeň, 1905/06 © MAK
JH, vila Ast, z časopisu Moderne Bauformen, 1913 © MAK
JH, vila Ast, z časopisu Moderne Bauformen, 1913 © MAK
Pozvánka k návštěvě Wiener Werkstätte a Hoffmannových domů, 1923 © MAK
Pozvánka k návštěvě Wiener Werkstätte a Hoffmannových domů, 1923 © MAK
JH, obývací pokoj v domě inženýra Braunera, 1905 © MAK
JH, obývací pokoj v domě inženýra Braunera, 1905 © MAK
JH, kuchyň v domě doktora Henneberga, 1900/01, z časopisu Das Interieur, 1903 © MAK
JH, kuchyň v domě doktora Henneberga, 1900/01, z časopisu Das Interieur, 1903 © MAK
JH, obývací pokoj v bytě Paula Wittgensteina, 1915–1917 © Michael Huey a Christian Witt-Dörring
JH, obývací pokoj v bytě Paula Wittgensteina, 1915–1917 © Michael Huey a Christian Witt-Dörring
JH, sedací nábytek v obývacím pokoji doktora Johannese a Johanny Salzerových, 1902, z časopisu Das Interieur 1903 © MAK
JH, sedací nábytek v obývacím pokoji doktora Johannese a Johanny Salzerových, 1902, z časopisu Das Interieur 1903 © MAK
JH, jídelna v domě Maxe Biacha, 1902/03, z časopisu Art et Décoration, 1904 © MAK
JH, jídelna v domě Maxe Biacha, 1902/03, z časopisu Art et Décoration, 1904 © MAK
JH, ložnice v domě inženýra Braunera, 1905 © MAK
JH, ložnice v domě inženýra Braunera, 1905 © MAK
JH, jídelna v domě Fritze Waerndorfera, 1902 © MAK
JH, jídelna v domě Fritze Waerndorfera, 1902 © MAK
JH, návrh jídelny ve vile Knips, 1924/25, z časopisu The Studio, 1929 © MAK
JH, návrh jídelny ve vile Knips, 1924/25, z časopisu The Studio, 1929 © MAK
Pozdní léta
V období po osvobození Rakouska získal Hoffmann post člena představenstva a dozorčí rady Österreichische Werkstätten, organizace, která vznikla ze „Spolku uměleckých řemesel“ z dob nacionálního socialismu. Měl tak zase přístup k organizační struktuře, která mu umožnila pracovat tak, jak byl zvyklý.
Kromě toho pracoval zase pro magistrát ve Vídni, stavěl obytné komplexy a plánoval některé nerealizované soukromé obytné domy.
Od roku 1950 získal Hoffmann Velkou rakouskou státní cenu a několik dalších mezinárodních uznání a ocenění. Stal se komisařem bienále, nějakou dobu byl předsedou vídeňské Secese a spolupracoval s výrobci jako Augarten Porzellan, Backhausen a J. & L. Lobmeyr, z nichž všichni dodnes reprodukují mnohé z jeho pozoruhodných návrhů..
Rainald Franz uzavírá Hoffmannův podrobný životopis v katalogu výstavy následovně:
„Své 85. narozeniny slaví v Paláci Stoclet v Bruselu a krátce nato, 7. května 1956, umírá na mozkovou mrtvici ve Vídni. Josef Hoffmann je pochován v čestném hrobě navrženém Fritzem Wotrubou na vídeňském ústředním hřbitově.“
To je konec dlouhého života. Josef Hoffmann zůstal ikonou 20. století i po své smrti. MAK se nikdy neunaví ukazovat a zabývat se mimořádnými nápady, úspěchy a výkony tohoto výjimečného umělce. S ohledem na to se těšíme na Vaši návštěvu!
Tuto MAK.digiSTORY koncipovali a realizovali Gabriele Fabiankowitsch a Thaddäus Stockert za podpory kurátorů výstavy Christiana Witt-Dörringa, Matthiase Boeckla a Rainalda Franze a také Thomase Matyka z oddělení MAK Repro a fotografie.
Překlad do češtiny Robert Kotásek
MAK.digiSTORY je součástí projektu ATCZ264 – JH Neu digital / JH Nově digitální a byl spolufinancován z prostředků ERDF Evropské unie (INTERREG V-A Rakousko – Česká republika).
Pro školní třídy a mladé srdcem jsme navrhli leták o Josefu Hoffmannovi. Jednoduše si stáhněte nebo vytiskněte ve formátu A3 a list přeložte křížem.